Kvíz Francie

Vlajka Francie 

Francie

 

 Francie na mapě Evropy:

francie-na-mape-evropy0

francie-na-mape-evropy2

 

 

Francie

Hlavní město: Paříž
Počet obyvatelstva: 66,553,766
Měna: Euro (EUR)
Zakládající člen NATO 4. dubna - 1949
(Společně s Belgií, Kanada, Dánsko, Island, Itálie, Lucemburskem, Německem, USA a Velkou Británií , Nizozemskem a Portugalskem)
HDP na obyvatele:: 37,728 USD (2015) - 2.42bilionů  USD celková HDP 
(IISS Military Balance 2016)
Vojenský rozpočet: 43,473 milion USD = 1.80  % z HDP (2015)

(NATO - “Defence Expenditures of NATO Countries” PR/CP(2016)116)

 

Francouzská republika (République française) je země, jejíž hlavní, tzv. metropolitní část se nachází v západní části Evropy. Vedle metropolitní (hlavní či sídelní) části Francii patří dalších 13 zámořských území – kolonií – v různých koutech světa .

Evropská pevninská část Francie (včetně ostrova Korsika) je rozlohou 543.965 km² po Rusku a Ukrajině třetí nejrozlehlejší zemí Evropy , s 66 miliony obyvatel ji zase v Evropě početně předčí pouze Rusko a Německo .

Politicky si Francie zakládá na dědictví Velké francouzské revoluce, na Deklaraci práv člověka a občana , jejíž hlavní myšlenky charakterizují moderní demokracii, a na své republikánské tradici. Ekonomicky ji charakterizuje vyspělost, doložená zařazením mezi pět největších ekonomik a největších exportérů světa, a mezi ekonomiky s největšími přímými investicemi a s nejvyšší produktivitou.

Historie země je zmapovaná už od doby před naším letopočtem díky nadvládě římské říše. Díky pozdějšímu sjednocení území pod ústřední moc panovníka se v 15. a 16. století Francie stala třetím nevětším státem světa a koloniální velmocí. V době rozkvětu v 17. a 18. století byla nejen politickou a ekonomickou, ale také kulturní velmocí. Poselstvím již zmíněné revoluce zásadně ovlivnila politické a právní myšlení Evropy, a v konečném důsledku i většiny světa. Pod vládou císaře Napoleona Bonaparta vedla Francie množství dobyvačných válek, kterými krátce ovládla většinu Evropy, jeho panování však také přineslo ekonomické a právní reformy, které opět více posunuly zemi k modernitě. Ve 20. století začala postupně ztrácet své velmocenské postavení a přišla i o větší část svých kolonií.

Pro vznik NATO byla Francie klíčovou zemí, když položila její základ uzavřením spojenectví se svým staletým politickým a vojenským rivalem – Velkou Británií. Po 2. světové válce, kdy nacistické Německo porazilo a okupovalo Francii, a Británii poškodilo obrovským množstvím leteckých úderů, obě země 4. března 1947 uzavřely Smlouvu z Dunkerque jako obrannou alianci a záruku vzájemné pomoci proti možnému dalšímu útoku Německa.

Rok poté, v přesvědčení o nedostatečnosti smlouvy a pod dojmem z dění v zemích pod vlivem tehdejšího Sovětského svazu (zejména z únorového převratu v tehdejším Československu), se obě země se státy Beneluxu – Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem – spojily do tzv. Bruselského paktu s cílem politické a ekonomické, ale hlavně vojenské spolupráce a kolektivní obrany.

O další rok později, 4. dubna 1949, se členové tohoto sdružení spojili s dalšími sedmi státy Evropy a Severní Ameriky do Organizace Severoatlantické smlouvy – NATO. V jejím rámci Francie překonala nepřátelství a nedůvěru vůči Německu, když Spolková republika Německo byla v roce 1955 přijata do Aliance a obě země se tak staly spojenci.

Po nástupu prezidenta Charlese de Gaulla v roce 1959 však Francie začala protestovat proti silnému vlivu Spojených států na Alianci a bližším vztahům mezi nimi a Velkou Británií. De Gaulle žádal uznání stejně silného postavení pro Francii, ale také o pomoc NATO při potlačování rebelií v Alžírsku proti francouzské nadvládě.

Po neuspokojivé odpovědi spojenců začala Francie v roce 1959 stahovat své jednotky z pod velení NATO a zakázala na svém území umisťovat cizí jaderné zbraně. Do roku 1966 Francie stáhla z vojenských struktur Aliance všechny své jednotky a vykázala ze svého území jednotky spojenců .  Francie však zůstala členem NATO a zavázala se použít své jednotky na obranu evropských partnerů před případným útokem států komunistického bloku.

Francie, která patří mezi země s vlastními jadernými zbraněmi , se rovněž přestala účastnit zasedání Skupiny pro jaderné plánování . V roce 1995 se Francie vrátila do Vojenského výboru NATO a v roce 2009 do struktur vojenského velení Aliance.

Povinná vojenská služba byla zrušena v roce 1996. Do armády lze nastoupit již od 17 let věku. Ozbrojené síly Francie tvoří čtyři základní složky: pozemní vojsko, námořnictvo, letectvo a četnictvo , které se dále dělí na specifické složky . Mimo četnictva zahrnují tři základní složky francouzských ozbrojených sil asi 210 tisíc lidí . V aktivní záloze je přes 27,5 tisíce vojáků.

 

Chcete se dozvědet více o francouzské armádě, zkuste správně vyplnit následující kvíz:

 

Francie - kvíz

 

Špatná odpověď, zkuste to znovu!
Špatná odpověď, zkuste to znovu!
Špatná odpověď, zkuste to znovu!
Špatná odpověď, zkuste to znovu!

Výborně! Gratulujeme, všechny odpovědi jsou správně